Místo, kudy procházely dějiny. Prostor, kde se národ semkne v těžkých chvílích. Ale také náměstí, kudy se člověk bojí po setmění projít. Velká křižovatka, kde před chodcem dostávají přednost tramvaje a auta. Tak je vnímáno Václavské náměstí. Jaká je jeho pravá tvář?
Praha – Diskuse o budoucnosti Václavského náměstí probíhají léta. Výsledkem je jediná shoda – s tímto veřejným prostorem je nutné něco udělat, neboť současný stav je alarmující. Názory na to, jaká budoucnost bude pro Václavské náměstí nejlepší, se však liší. Zatímco jedni se přiklánějí více k pěší zóně, další vidí řešení v návratu tramvají a lepším propojení například s navazující Vinohradskou třídou.
Jiní diskutují o tom, zda do tohoto prostoru patří auta a je tedy pro ně třeba vybudovat podzemní parkoviště nebo, jestli by automobilová doprava měla mít vjezd do centra města zcela zakázaný. Změně náměstí nebrání ani tak nedostatek peněz, jako neshody nejen mezi hlavním městem Praha a městskou částí Praha 1, ale také architekty a odbornou i laickou veřejností.
Nelze však říci, že by budoucnost Václavského náměstí provázely jen spory. Naopak. Bývalý primátor Bohuslav Svoboda vytvořil komisi, která se měla zabývat revitalizací. Bylo vypsáno výběrové řízení na novou podobu prostoru a už v říjnu 2005 byla vybrána jako nejlepší vize architektonického studia Cigler Marani Architects. Na jejím základě byla v roce 2008 provedena ověřovací studie, v roce 2012 studio vypracovalo dokumentaci pro územní rozhodnutí. Až na určité body ji kladně přijali snad všichni.
Už samotná velikost náměstí, které má 750 krát 60 metrů ho předurčuje k tomu, aby sloužilo spíše jako široký bulvár. Tomu je také přizpůsobena koncepce. „Základem naší vize je navrátit Václavskému náměstí opět funkci reprezentativní městské třídy a promenády, tedy výrazně omezit parkování, rozšířit plochy pro pěší a navrátit sem dvouřadé aleje. Také je třeba kompletně obměnit povrchy a designově sjednotit veškerý mobiliář, včetně prodejních stánků, aby náměstí získalo po všech stránkách elegantní vzhled, který mu dnes tolik chybí,“ popisuje Petr Kučera z architektonické kanceláře Cigler Marani Architects.
Jaká je vize Václavského náměstí?
JSOU HLAVNÍM PROBLÉMEM AUTA?
Megalomanský projekt, kdy se několikrát uvažovalo o tom, že by se vytvořil po vzoru pařížské Champs Elysées dlouhý bulvár vedoucí právě od Národního muzea přes Václavské náměstí, centrum města, Pařížskou ulici až na Letnou, je naštěstí minulostí. Současný spor se jmenuje doprava. Jde o to, zda se mají do prostoru Václavského náměstí vrátit tramvaje, jestli sem vpustit auta a postavit pro ně podzemní garáže. „První, co se v tak zvané Svobodově komisi tehdy rozhodlo, bylo, že se uzavře prostor pro auta. Nejprve v dolní části náměstí, pak měla následovat horní část. Zrušila se výstavba velkých podzemních garáží, která by přinesla obrovské technické problémy, a navíc by to tam přitáhlo další auta,“ uvádí historik architektury Zdeněk Lukeš.
Argumentem proti podzemním garážím byly technické problémy a třeba fakt, že vjezdové rampy by celý prostor pohledově kazily. „Stačí se podívat do Vídně, Paříže a dalších západoevropských měst, aby se člověk přesvědčil, že i rampy do podzemních garáží lze řešit vkusně a decentně. Pokud nejsou umístěny v exponovaných pohledech, jsou skryty v ploše chodníku v linii stromořadí, mají kvalitně řešený detail ohrazení a hlavně minimální dopravní značení, tak si jich kolemjdoucí ani nevšimnou,“ nabízí příklad odjinud architekt Petr Kučera. Navíc velmi podobně vypadají i současné výstupy z metra, které jsou také funkčně i pohledově neadekvátní. I v jejich případě by bylo dobré uvažovat o změně – tedy zredukovat jejich šířku a zábradlí řešit nenápadnou transparentní výplní. Proč tedy stejný model nezvolit u vjezdů do podzemních garáží?
Podobný názor zastává i Sdružení Nového Města pražského, které vzniklo i proto, aby prosazovalo vizi lepšího Václavského náměstí a jeho okolí. „Naším záměrem je zachovat dopravní obslužnost v této části města, ale zároveň odstranit automobily z povrchu náměstí do garáží, parkhausů a na parkoviště. Jsme zastánci urychlení výstavby podzemního parkoviště pod Václavským náměstím, v horní části, kde se uvažuje například o vjezdu u ulice Washingtonovy, a výjezdu u ulice Opletalovy. Prosazujeme také urychlenou výstavbu podzemních garáží ve spodní části náměstí dle existujících studií,“ uvádí sdružení ve svém prohlášení. Situaci nepomáhá ani to, že hlavní město nemá žádnou budoucí koncepci řešení dopravy, a tak se požadavky mohou rok od roku měnit.
BUDOUCNOST VÁCLAVÁKU
Jedno je jisté, návrat ke kořenům a původnímu poslání u Václavského náměstí nehrozí. Až do počátku 19. století sloužilo jako koňský trh. V horní části se prodávalo seno, koně, v dolní byla sedlářství. Inspirovat se pozdějším konceptem ale jde. „Návrh Cigler Marani Architects, hodně těžil z minulosti prostoru, obnovovala se původní dvojitá alej, která tam byla na konci 19. století, což byl výborný nápad. Hlavně ten projekt vracel tomu prostoru charakter náměstí, protože my to místo dnes vnímáme spíše jako nedokončený bulvár,“ myslí si Zdeněk Lukeš.
NÁMĚSTÍ JAKO MÍSTO POHODY
Jak by tedy mohlo Václavské náměstí v budoucnu vypadat, pokud by bylo rozhodnutí pouze na architektech? „Podle našeho návrhu by se šířka chodníků na obou stranách zdvojnásobila a rozdělila druhou linií stromořadí na dva odlišné pruhy. Podél přilehlých domů by byl rychlý pruh pro kolemjdoucí a ty, co se chtějí jen tak procházet a nahlížet do výkladů. Druhý pruh blíže ke středu náměstí by sloužil jako klidová zóna s lavičkami, prodejními stánky a předzahrádkami. Šlo by o jasné a funkční členění tak, jak jej známe například z pařížských bulvárů,“ popisuje Petr Kučera a pokračuje: „Ve středním pruhu náměstí by byla vymezena dlážděná plocha s vodními prvky a lavičkami sloužící jako pěší promenáda a místo pro pořádání venkovních akcí. Zároveň by šlo o prostorovou rezervu pro případné znovuzavedení tramvají od muzea s návazností na Příkopy a Národní třídu.“
Tramvaje z Václavského náměstí zmizely v roce 1983 a podle autorů studie tento rok byl také začátkem konce náměstí jako společenského centra. Jen pro zajímavost, před tímto datem z 23 tramvajových linek, které po Praze jezdily, jich dvanáct projíždělo právě přes Václavské náměstí. Nacházely se zde nejlepší restaurace, luxusní obchody, bydleli tady lidé. Když tudy tramvaje přestaly jezdit, s výjimkou průjezdu Vodičkovou a Jindřiškou ulicí, který se nachází zhruba v třetině náměstí, začali se odtud vytrácet i lidé. Metro, které zde má několik vstupů, na tom nic nezměnilo. Je totiž považováno za dálkovou dopravu, ale tramvaj patří mezi ty dopravní prostředky, kde lidé koukají z okénka. Když vidí zajímavý obchod či restauraci nebo známého na chodníku, tak vystoupí a do dané lokality přinášejí život. A kde jsou lidi, tam jsou obchody, restaurace, tam to žije.
Jako existuje více názorů na vjezd aut, stejné je to i u tramvají. Sdružení Nového Města pražského tvrdí, že zavádět tramvaje na Václavském náměstí není vhodné a jde o překonané řešení. Mělo by být klidovou zónou, kde se budou moci chodci pohybovat libovolně z jedné strany na druhou. V prostřední části by sdružení raději než koleje vidělo květinové záhony a kavárničky.
Cigler Marani Architects oponují, že záhony jsou tam nyní a prostoru určitě nepomáhají. „Současný stav náměstí je důsledkem ukvapeného zrušení tramvajové trati, kdy byly koleje místy zality asfaltem, místy předlážděny nebo zasypány do květinových záhonů či neprostupných křovin ve spodní části náměstí. Tomu napomáhalo také rozmístění betonových květníků, které mohly posloužit v případě války jako protitankové zábrany. Cílem těchto úprav bylo rozrušit souvislou plochu, na které by se lidé mohli shromažďovat při protestních akcích, kde se lidé nemohli volně procházet a pohybovat. Paradoxně ale právě tady minulému režimu v listopadu 1989 odzvonilo,“ přidává jako zajímavost Petr Kučera.
PŘÍKLAD Z ANDĚLA
Co se týká bezpečnosti chodců, jako dobrý příklad poslouží jiná městská část – smíchovský Anděl. I tudy projíždějí v několika směrech tramvaje, lidé přebíhají z jednoho obchodního centra do jiného, na ulici jsou předzahrádky a restaurace. Jde tedy o koncept, který by mnozí rádi viděli na Václavském náměstí. Policejní statistiky přitom potvrzují, že tady nikdy nedošlo k závažné dopravní nehodě mezi autem nebo tramvají a chodcem. Lidé jsou opatrnější, řidiči, kteří vidí dav, ostražitější. Přes tyto údaje šance, že se tramvaj vrátí na celé Václavské náměstí, není velká. Nejpravděpodobnější je varianta, že tento dopravní prostředek spojí Vinohradskou třídu s Hlavním nádražím a koleje povedou přes Opletalovu nebo Washingtonovu ulici.
Dalším velkým problémem náměstí je magistrála. Víceproudá silnice uměle odděluje dominantu – historickou budovu Národního muzea – od zbytku náměstí. A aby ke sjednocení došlo, musí se vyřešit, zda ji vést částečně v podzemí, nebo přeložit za budovu muzea. Na řešení tohoto problému opět neexistuje jednotný názor. Mimochodem, tramvaje naopak nijak neuškodí soše svatého Václava a cizinci si ho budou moci stále v klidu fotit. Josef Václav Myslbek postavil koně a Václava schválně na tak vysoký podstavec, aby ho nestínily projíždějící tramvaje.
NÁVOD NA RYCHLOU PROMĚNU
První změnu už obyvatelé Prahy i cizinci zaznamenali – pár let je pro automobily uzavřená spodní část Václavského náměstí, která by měla působit jako pěší zóna se zahrádkami a kavárnami. Bohužel výškový rozdíl mezi chodníkem a silnicí působí jako bariéra. Lidé se zpravidla stále tlačí na úzkých chodnících a plocha bývalé silnice je poloprázdná. Na řešení spodní části náměstí ale panuje shoda. Pokud se něco na Václavském náměstí změní podle vítězného projektu, bude to právě tato dolní třetina. I když krok ke zlepšení prostředí může být jednodušší a levný, do začátku by stačilo zrušit nevzhledné stánky s klobásami a dalším zbožím. Mimochodem, na délce 750 metrů jich bývalo 26, nyní počet klesl na polovinu. Snaha magistrátu sjednotit podobu a vzhled stánků a regulovat nabízený sortiment však zůstala nedotažená.
Stánky stojí na atraktivních místech pro prodejce, ale jsou nevhodné z hlediska architektury či turismu. Fotíte si svatého Václava? Národní muzeum? Počítejte s tím, že na fotce najdete i nějakou tu opečenou klobásu, vyhnout se jim nelze. „Současné stánky jsou spíše polními kuchyněmi nežli doplňkovým prodejem. Jsou předimenzované, zabírají veřejný prostor v nevhodných místech a svým vzhledem, reklamami a přesvícením hyzdí pohledy na celé náměstí. Navíc vysávají energii z komerčních prostorů v přízemích a prvních patrech domů lemujících náměstí, které jsou přirozeným místem pro restaurace a kavárny.
Po první světové válce zde byly jedna kavárna vedle druhé, dnes vidíte akvária s rybami ve výloze a cizince, jak si v nich máchají nohy, což je zcela nevkusné. Samozřejmě stánky na náměstí patří, i na Václavské. Měl by být ale výrazně regulován jejich počet, umístění, plocha, celkový vzhled a prodávaný sortiment tak, aby okolní provozy nelikvidovaly, nýbrž vhodně doplňovaly, jak tomu bylo kdysi,“ doplňuje architekt Petr Kučera. Podle něj u Václavského náměstí hlavní město zaspalo za kdejakým městem a vesnicí u nás. Ty mají za pětadvacet let opravené své dominanty, zrekonstruovaná náměstí i návsi, jen Praha své tři dominantní prostory –Staroměstské, Václavské a Karlovo náměstí zatím změnit nedokázala.